Zklidnění mysli (pro naprosté začátečnice)

Taky jste pilné včeličky, co se neumí v celodenním poletování zastavit? Naučte se to. Poděkuje vám mysl, tělo a kupodivu i rodina.

Proč? Protože mysl potřebuje odpočinek stejně jako tělo. Je to naprostý relax a vy se k rodině vrátíte po půl hodině odpočaté. Když jsem se učila zklidnit, byla jsem jak Julia Roberts v Jíst, milovat, meditovat. Nešlo to. Byla jsem zvyklá být pořád v pohybu, moje pyžamové dny s knížkou v posteli nebo vysněné válení v houpací síti vydrželo tak 20 minut. Moje tělo neodpočívalo. Nejlíp se mi pracovalo večer, ostatně i tenhle článek píšu ve 22 hodin. Rozdíl je v tom, že dřív bych předtím vydrhla celý byt, napsala seznam nákupu a možná ještě přerovnala špajz. Dnes večer jsem si četla. Relaxovat jsem se musela naučit. A nemluvím o relaxu při práci na zahradě, ten je taky v pořádku, mluvím o zklidnění mysli.

Pro ty z vás, které jsou na tom stejně a mají pocit, že bez jejich píle se neobejde domácnost, rodina ani práce, mám pár drobných rad. Především, obejde. Dokonce se bez vaší píle někdy obejdou i rádi, což je teda kruté zjištění. Ale k tomu zklidnění. Nezačínejte s meditacemi v tureckém sedu. Představa joginů, kterým se co nevidět přiblížíte, je lákavá, ale první, na co začnete myslet, bude to, že se vám nepohodlně sedí. Posaďte se do křesla v naprostém tichu, zavřete oči a dýchejte. Nemusí to být večer, kdykoliv přes den. S největší pravděpodobností začnou přicházet myšlenky typu "Ten přerovnaný špajz nebyl špatný nápad"... Byl. Oceníte to stejně jen vy sama. Teď jste jen vy. Jste tady a teď. Nechte myšlenky být. Hlavně jim neodpovídejte. Jen si je uvědomte. Víc s nimi na začátku neuděláte, alespoň já jsem metodu na odhánění nenašla. Časem jich bude míň a míň.

Zaměřte se na dech. Ne proto, abyste zjistily, že dýcháte správně v rytmu meditace a pro změnu se stresovaly tím, jestli váš výdech byl dostatečně propracovaný. Ale protože při soustředění na dech bude těch myšlenek ubývat. A asi vás překvapím, když vám řeknu, že to pro začátek stačí. Jen pár minut a dost. Další den to udělejte znovu. Třeba to bude lepší, třeba stejné, nevadí. Seďte o něco déle. Vnímejte, kolik myšlenek k vám přichází. Je to pořádná nálož, že? A takhle nám mysl funguje. Neustále se něčím zabývá. A aby mohla odpočívat, potřebuje pauzu, stejně jako tělo po námaze.

Když budete mít zavřené oči, uvědomte si, jak se tváříte? Máte přitom ztuhlý výraz a svraštělé čelo? Uvolněte se a vnitřně se usmějte. Můžete i navenek, samozřejmě, ale když si uvědomíte, že se mračíte zbytečně a usmějete se v mysli, uvolníte se.

S trénováním zklidnění mysli je to jako se spoustou jiných věcí, které se učíme. Chce to praxi. A zvlášť v tomto případě to nemá být dřina. Jděte na to s lehkostí, v klidu, dopřejte si čas a jednoho dne zjistíte, že jste tu jakoby nebyly a že to bylo moc fajn. Otevřete oči a pár vteřin si uvědomujete, že je den (nebo večer), sedíte v pokoji a že vám, když jste tu nebyly, bylo moc hezky. A ten vnitřní klid, který tím získáte je mnohem důležitější než uklizený špajz.