Co jsou konstelace a seminář Sebeláska

Pokusím se vysvětlit seminář konstelací, protože mám spoustu dotazů od těch, které je ještě nezažily: Co vůbec jsou ty konstelace? Jak to probíhá? To budu řešit problém před ostatními?...

A hned odpovím na poslední otázku - ano, budete, a zjistíte, že v tom nejste samy!

Zažila jsem to už mockrát. Na první seminář přijde žena. Trochu smutná, protože má starosti. Je toho na ni moc, protože je na všechno sama. Nebo má momentální problém s rodiči, s partnerem, dítětem, kolegou v práci, se šéfem nebo se současnou prací celkově. Někdy je uzavřená, protože má (nebo v dětství měla) těžký osud. A tak tu situaci nebo ten osud začneme postupně otevírat. 

Konstelace nejsou zázrakem na počkání. Někdy se problém opravdu vyřeší hned a už se neuvidíme. Ale většinou se všechny vrací. I když si myslí, že zrovna nemají nic k řešení. Někdy i jen z důvodu, že je jim s ostatními dobře. A jak se odkrývají osudy ostatních, zjistí, kolik emočních bloků v sobě ještě mají. Většinou o nich ani nevěděly. A jakmile vyplavou na povrch, můžou se řešit. A taky že se řeší. 

A po několika seminářích přijde ta žena a vypadá jinak. Ve tváři má jiný výraz. Vyzařuje klid a laskavost. Je sebevědomější a je ženštější. Má víru, že je o ni vždycky postaráno. Že si nemusí těžký osud a nelásku a zklamání a lekce nosit s sebou celý život. A taky už to není "ta žena". Je to kamarádka. Protože tahle společná sdílení vytváří přátelství na celý život. Ženská komunita a společné sdílení je to, co my, ženy, potřebujeme. Není to žádná novinka. Kdysi to tak bylo a v budoucnu to tak bude zas. V modrých zónách, kde se lidé ve zdraví dožívají vysokého věku, je jedním z faktorů, proč se ho dožívají, právě společné sdílení radostí i starostí. A radosti prožíváme společně o to raději.

A o čem že konstelace jsou? Proč o nich nikdo neřekne nic konkrétního? Je to takové tajemství? Tak zaprvé - ano, je to tajemství. Na konstelace jdeme s kůží na trh. Otevíráme citlivá témata. A ta taky na konstelacích zůstanou. Osudy druhých jiným nevyprávíme. 

A proč se o nich nedá mluvit konkrétně? Bude to znít jako fráze, ale prostě se nedají odvyprávět. Musí se prožít. Zeptejte se někoho, kdo na nich byl. Obecně je to tak, že chcete řešit problém. Třeba Jana má problém s matkou. Pořád jí volá, pořád něco vyčítá, ničím se jí nezavděčí, psychicky ji vydírá.... Lucie tuhle situaci "postaví". Postaví konstelaci. My to nedokážeme, protože k tomu je zapotřebí dar. A v té konstelaci se ukáže příčina. Příčina, kterou jste tušily a nebo která vás ani nenapadla. A tím, že se "ukáže", se může začít řešit. A řeší se rovnou na místě. V praxi to pak vypadá tak, že na příštích konstelacích nám Jana překvapeně říká, že jí máma druhý den volala a poprvé po letech se bavily úplně normálně. Co tomu předchází? "Vyčištění". Matka Jany měla například těžké dětství. Nikdo ji neměl rád. Janu miluje, ale pořád ji sekýruje, jako sekýrovali rodiče ji. A co stane tak zázračného? Jana to vidí a cítí. Cítí, jak ji matka miluje. A cítí, jak nemilovali její matku. Ty pocity jsou silné a skutečné. A co uděláte, když to ucítíte? Pochopíte a odpustíte. A přestože tam její matka nebyla, její duše to ucítí, i když na jiné úrovni. Že to zní už trochu moc ezo? Ano, musíte věřit. Ale vlastně ani nemusíte. Protože přijde chvíle, kdy zažijete samy na vlastní kůži něco "neskutečného", co vás přesvědčí. Pro začátek tomu můžeme říkat, že uvěříte, že je něco mezi nebem a zemí.

A jak s tím souvisí sebeláska? U té všechno začíná. Co dáváme, to dostáváme. A co jsme dostaly, to můžeme předat dál. A někdy jsme prostě dostaly v dětství málo. To ale není důvod, proč si to nést jako zátěž celý život. Zní to taky už jako slogan, viďte. Sebeláska, mít se ráda. Většina z nás se přece má ráda, ne? Ale máme se rády tak, abysme sebe dokázaly postavit v životě na první místo? Máme se rády tak, že jsme spokojené, máme odpovídajícího partnera a práci? Víme, že si to zasloužíme? O tom je sebeláska. 

Když se mám ráda taková, jaká jsem, vyzařuju jistotu a s jistotou taky přijímám do svého života všechno dobré. To neznamená, že nepřijdou horší chvíle. To je v pořádku, je to život. A někdy i dost tvrdý. Taky si nepředstavujte dokonalost. Život je proces. Nejsme stejní ve dvaceti jako v šedesáti. Ale emoční bloky, které jsme zažily v dětství, pubertě nebo i v dospělosti, to je něco, čeho je potřeba se zbavit. To nám brání prožít spokojený život, a od toho tady na světě jsme. 

A na konstelacích se jich zbavujeme. Jestliže jsem v dětství dostávala dost lásky, přitáhnu partnera, který mi ji přirozeně dává. Jestliže vím, že jsem skvělá obchodnice, budu uzavírat skvělé obchody. Atd. Co vyzařujeme, to přijímáme. Takže láskou v dětství začínáme, odstraňujeme křivdy, pocity viny, psychické rány, které nám někdo uštědřil, selhání... prostě každý to své. A měníme se a začne se nám měnit život. A i když to zní možná děsivě, je to krásný proces. O to krásnější, že probíhá s lidmi, kterým na vás záleží.

Takže, pokud chcete změnit svůj život a pokud cítíte, že je to pro vás to pravé, přijďte s námi zažít konstelace.